Martina Staňková – Šelmám nechám tě tu napospas / Cifra Gallery, vernisáž 12. 3. 2022

DEMETRIUS: Já uteču a schovám se ti v křoví a šelmám nechám tě tu napospas!
William Shakespeare, Sen noci svatojánské (1596)

Frequently the woods are pink –
Frequently are brown.
Frequently the hills undress
Behind my native town.
 (…)
Emily Dickinson, Frequently the woods are pink 

Shakespeare situuje události Snu noci svatojánské kamsi do lesa poblíž Atén. Zatímco město reprezentuje společnost a její konvence, les je místem divočiny, intimity, odvrácenou stranou, kde se rozpoutává bouře milostného čtyřúhelníku. Magická noc slunovratu završuje emocionální diskurz, rozehrává souboj touhy a její cenzury. Les je heterotopií (Foucault), rozporuplným časoprostorem transformace postav vydaným napospas strachu ze ztráty kontroly nad sebou sama. Rozjitřené nervy si klestí cestu do nových dimenzí, do kterých ale vnější svět s jeho zákonitostmi zasahuje a ovlivňuje další vývoj.
Malby Martiny Staňkové mají přirozenou, intimní, ženskou texturu, vzbuzují pocit důvěrnosti, cudnosti i koketérie. Ale i vypjaté konfliktní stavy dokáže autorka podat s nevšedním komfortem. Využívá přirozené kvality malířského média, inklinuje k bohaté paletě a velkorysým formátům. Svoje nálady vyjadřuje bezprostředně a uvolněně, v její práci ožívají vegetativní symboly a elementární tvary, dozrávají v nich archetypální a iniciační představy.
Autorka konfrontuje geometrii a organické tvary. Dřívější zkratku, tendenci k abstrakci a plošnosti v posledních dvou letech častěji střídá figurace, imaginativnost, vegetativní i folklorní vzory. Výrazná paleta sytí náboj dynamických kompozic, jejich prostor se měkce prohlubuje, dostává kontemplativní životnost, obrací se dovnitř, jindy poukazuje na nekontrolovatelné tendence našeho vnitřního života, pnutí z pocitu touhy a potřeby naplnění.

Mariana Wood Serranová