BACK

Martina Staňková / Příroda OU JÉ / Divadlo Minor / Praha 2020
kurátorka: Anna Šímová
foto:  Zbyněk Hrbata

Na zdech galerie Ponorky si můžete prohlédnout obrazy, pečlivě vybrané z obsáhlé tvorby malířky Martiny Staňkové. Vystavuje tu za posledních dvanáct let už potřetí. Do divadla Minor ráda chodí se svými třemi dětmi, a dokonce se jednou podílela přímo na výtvarné podobě jednoho z představení.
Vybraná díla, která zde můžete vidět, propojuje téma přírody, juch!
To je autorce v její tvorbě blízké už dlouhou dobu, a proto se objevuje na obrazech v několika podobách a v různých příbězích. Na některých plátnech září krajinné scenérie s ostrými pásy luk, řek a hor, na jiných se tiše skví květinová zátiší, jinde se zase rostliny mění tak trochu v ornament, kdy třeba chrání svým orámováním Madonu s děťátkem. Květinový svět v nejrůznějších odstínech se hýbe a skotačí, svíjí a kroutí, příroda ožívá – místy jako by se proměňovala v lidské postavy. Nebo se snad naopak lidé proměňují v barevné tančící květiny, s tenkými končetinami a s křehkým životem?
Martina Staňková se ve své tvorbě už dávno posunula z realistické polohy do té abstraktní. Postupným procesem abstrahování a zjednodušování, obtížném svou nutností ubírat až na dřeň, ale zanechat to podstatné, se od stylizovaných figur a předmětů dostala k základním geometrickým tvarům a důrazu na souvislé barevné plochy. Malířka je však zároveň i vypravěčkou. Ačkoliv dosáhla těch nejprostších tvarů, jako je trojúhelník, nevzdává se ve svých dílech příběhu, a geometrie tak není zdaleka jen prostým designem či ozdobou, nýbrž i nositelkou poetických, občas trochu naivních příběhů.
Od čisté geometrie a důrazu na plochu se malířka postupně přesouvá zpět k zájmu o linie, k drobnější, detailnější, ale také méně učesané malbě. Květinový svět prorostl autorčinou tvorbou a příroda zde vystupuje v různých podobách. Zdivočelý a bující plevel svítí ve svých kontrastních barvách, zatímco tenké stonky a stvoly se v poklidu nenápadně vinou po plátnech. Příroda se tak na jedné straně ukazuje jednak ve své živočišné opravdovosti, s energií dravce, ve svém zářivém rozpuku, ale také prozrazuje svou zranitelnou jemnost a křehkost, a dává tím vědět o své cennosti, stejně jako nevyhnutelné pomíjivosti.

Anna Šímová vystudovala obor dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, příležitostně se věnuje kurátorování.