Martina Staňková / Příroda OU JÉ / Divadlo Minor / Praha 2020
kurátorka: Anna Šímová
foto: Zbyněk Hrbata
Na
zdech galerie Ponorky si můžete prohlédnout obrazy, pečlivě vybrané z
obsáhlé tvorby malířky Martiny Staňkové. Vystavuje tu za posledních
dvanáct let už potřetí. Do divadla Minor ráda chodí se svými třemi
dětmi, a dokonce se jednou podílela přímo na výtvarné podobě jednoho z
představení.
Vybraná
díla, která zde můžete vidět, propojuje téma přírody, juch!
To je autorce
v její tvorbě blízké už dlouhou dobu, a proto se objevuje na obrazech
v několika podobách a v různých příbězích. Na některých plátnech září
krajinné scenérie s ostrými pásy luk, řek a hor, na jiných se tiše skví
květinová zátiší, jinde se zase rostliny mění tak trochu v ornament, kdy
třeba chrání svým orámováním Madonu s děťátkem. Květinový svět
v nejrůznějších odstínech se hýbe a skotačí, svíjí a kroutí, příroda ožívá
– místy jako by se proměňovala v lidské postavy. Nebo se snad naopak lidé
proměňují v barevné tančící květiny, s tenkými končetinami a
s křehkým životem?
Martina
Staňková se ve své tvorbě už dávno posunula z realistické polohy do té
abstraktní. Postupným procesem abstrahování a zjednodušování, obtížném svou
nutností ubírat až na dřeň, ale zanechat to podstatné, se od stylizovaných
figur a předmětů dostala k základním geometrickým tvarům a důrazu na souvislé
barevné plochy. Malířka je však zároveň i vypravěčkou. Ačkoliv dosáhla těch
nejprostších tvarů, jako je trojúhelník, nevzdává se ve svých dílech příběhu, a
geometrie tak není zdaleka jen prostým designem či ozdobou, nýbrž i nositelkou
poetických, občas trochu naivních příběhů.
Od
čisté geometrie a důrazu na plochu se malířka postupně přesouvá zpět
k zájmu o linie, k drobnější, detailnější, ale také méně učesané malbě.
Květinový svět prorostl autorčinou tvorbou a příroda zde vystupuje
v různých podobách. Zdivočelý a bující plevel svítí ve svých kontrastních
barvách, zatímco tenké stonky a stvoly se v poklidu nenápadně vinou po
plátnech. Příroda se tak na jedné straně ukazuje jednak ve své živočišné
opravdovosti, s energií dravce, ve svém zářivém rozpuku, ale také
prozrazuje svou zranitelnou jemnost a křehkost, a dává tím vědět o své
cennosti, stejně jako nevyhnutelné pomíjivosti.
Anna Šímová vystudovala obor dějiny umění na
Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, příležitostně se věnuje kurátorování.